Autor: Ondřej Koutský

BMW E30

BMW E30

Nakupujeme BMW E30

Chci parádní postarší agilní BMW. Pak je tu BMW E30! Já těhle kousků pár (konkrétně 5) měl a nejvíce jsem ujel na následujícím kousku. Původně to byla 320ítka, koupil jsem ji v roce 1999 v Áčkách za 49.000,-Kč. Když vidím ty ceny dnes, tak to byl parádní kup. Rok výroby 1988, takže plasťák. Řadový šestiválec, vše fungovalo jak mělo, rez žádná.

I přesto, že vše fungovalo, první servis byl někde kolem 30kkč, což ovšem bylo zapříčiněno mou neznalostí. Ale to je jedno, jelikož to byl jen zlomek korun, co jsem do toho naházel. Začalo se kolama. AEZ 9×16 a pneu Yokohama 215/40/16. Podvozek Weitec 40/40. Tehdá bylo dobrodrůžo vůbec něco koupit, jelikož ještě nefungoval Luděk s jeho Escape6.

Plasty, lak a muzika

Pak se začalo s plastama, nejdříve Mtechnic boky a origo lízátko vpředu, následovala výměna za Rieger. Bílá barva taky nic moc, takže ke klempířovi, aby předělal po jednom dobytkovi lemy a dal vše dohromady. Po pěkných problémech tam i namodeloval Mattig víčko benzínu. Lišty na dveřích zavařit, znaky zavařit.

Hurá do lakovny, komplet odstrojeno! Interiér zatím byl u čalouníka na novém přehozu modrá a modřejší alcantara. Sportsitze jak nové. Do modré šel i tapecírunk! Komplet koberec zakoupen nový, včetně dalších nesmyslů, jako byla lišty kolem dveří a nějaké plasty a plastíky, co za dobu života někde odpadly. Zrcátka kopie M3 E36, přední světla Hella.

Když auto přišlo z lakovny, natahala se nejdřív kabeláž pro muziku. Rádio si nepamatuji, ale repro HERTZ a zesilovače Audison. V kufru už moc místa nezbylo, jelikož ho vyplnila konstrukce reprobeden z MDF. Hrálo to opravdu pekelně.

Motor 2.7i

Nejen muzika na tomto autě byla hlučná! Blok 2.0 dlouho v autě nebyl a šlo se do 2.7, plus na zadek samosvor. Upravené sání, ostrá vačka, upravená mapa. No a dokreslil to výfuk od PRO-BULL. Závodníci co vytvořili kompletní výfuk v nerezu, bez jediného rezonátoru a na konci byl takový malinkatý tlumič. No, všude jsem vyhrával nejhlasitější výfuk :-D.

Káru jsem v roce 2002 nesmyslně prodal a pán ji za měsíc rozbil o sloup veřejného osvětlení. Dostala se k partičce z Brna a ti do BMW E30 našťouchali třílitr z E60. Vtipné bylo, že po nějakém tom roce mi volal spolužák ze střední školy, že prej jestli jsem neměl modrý báwo. „Jo měl!“. A on, že si ho zrovna koupil… Svět je malý!

700.000,-

A abych nezapomněl, i když se to nezdá, tak do auta jsem komplet zahučel 700kkč. Děsný, hehe… Ale bylo jak nové a svezení vynikající! Plus jsem poznal mnoho parádních lidí!

Epoxid workshop „Učíme se vylévat stůl z pryskyřice“

epoxid pryskyřice

Neustále se vzdělávat je jednoduše potřeba, jinak člověk značně krní a to není dobře :-). V posledních pár letech se rozmohl fenomén kombinace dřeva a epoxid pryskyřicí. Vyrobte si i vy stůl, servírovací prkénka, lampy, šperky a další vymoženosti!

My vyrazili na workshop „Učíme se vylévat stůl z pryskyřice“ od společnosti SYNPO. Ta vyvíjí a vyrábí epoxid pryskyřice. Jsou v oboru naprosté špičky! Veškeré pryskyřice a potřebné přípravky můžete zakoupit na jejich eshopu epoxio.cz.

Jestli chcete čerpat informace pravidelně, sledujte facebook skupinu Epoxy and design – tvoříme s epoxidem, radíme si a vzájemně se inspirujeme. Celodřevěný stůl již máme za sebou.

Jak tedy vyrobit epoxid servírovací prkénko, což je takový zmenšený stůl?

  • připravíte si formu, buďto koupenou z polypropylenu nebo vytvoříte ze dřeva. U vyráběné formy musíte veškeré spáry naprosto perfektně utěsnit!
  • dvě srovnaná ohoblovaná prkénka zkusmo usadíte do formy
  • pokud vše sedí, rozmícháte si stabilizační pryskyřici, kterou natřete veškeré kraje dřeva, které přijdou do styku s vylévacím epoxidem
  • POZOR!!! stabilizační pryskyřice je dost rychlá a hlavně po chvíli reaguje v dosti vysoké teploty. My jsme naměřili 145st. cesia
  • prkénka finálně vložíte do formy a zatížíte je, jinak vám následně uplavou
  • pořádně si rozmícháte vylívací epoxid, případně přidáte pigment a přes sítka nalijete mezi dřeva do formy
  • naprostou nutností je dodržovat při míchání přesný poměr, který je u každého typu pryskyřice jiný
  • takto zalité prkénka necháte alespoň 14 dní
  • pak následuje frézování, abyste vše dostali do jedné roviny
  • když je prkénko z obou stran rovné jde se brousit. Excentrickou brusku doporučuji 150mm, s rozkmitem 5mm
  • brousí se od hrubosti 80 až po 180 celé prkénko
  • hrubosti 220 až 3000 už použijete pouze na epoxid
  • u jemnějších brusných papírů je nutné použít podkladních změkčujících kotoučů
  • mezi každým broušením otřete povrch microfiber utěrkou, abyste dostali pryč veškerý prach
  • po broušení stačí lehce přelíznout povrch pryskyřice leštičkou a je jak zrcadlo
  • ručně následně přebrousíte okraje dřeva u epoxidu 180tkou, abyste jej zdrsnili
  • takto připravené dřevo ošetříte olejem či voskem, jak kdo chce

Vcelku jednoduché, že? HEHE! No ani ne a popravdě vřele doporučuji komukoliv, kdo se bude chtít vydat na cestu hrátek s epoxid pryskyřicí – zajděte si na zmíněný workshop. Dozvíte se opravdu hodně informací a skvěle se pobavíte.

No a my jdeme připravit náš projekt – stůl do zasedací místnosti.

Lavice v1.0

Venkovní lavice

Jedním z prvotních woodworking projektů byla venkovní lavice. Jednoduchá. Levná. Ke konstrukci jsme použili tehdy levné KVH hranoly. Hezky se s nimi pracuje, jsou ohoblované, rovné a vysušené. Měli jsme je k dispozici v rozměru 6×4 cm.

Design velmi jednoduchý, konstrukce také. Stačilo pár svěrek, lepidlo a učedníci. Pokosová pila Metabo byla i v tomto případě skvělým pomocníkem, která nám práci nejen zrychlila, ale i zpřesnila.

Pokosili jsme tedy pár hranolů na danou délku a začali lepit. Použili jsme vodostálé PUR D4 lepidlo, což se ukázalo jako špatná volba. Relativně dosti napěňuje a leze všude. Z prstů jej budete dostávat týden a z oblečení cca 100 let. Vřele nám, amatérům, nedoporučuji!

Nohy slepeny, jdeme na sedací “plochu” a spodní výztuž. Vše jsme slepili, stáhli svěrkami a nechali 24 hodin v klidu.

Finální podobu lavice dodal LUXOL olejová lazura. Šup s lavicí do zahrady, kde nám fajnově slouží. Verze v2.0 je již ve vývojovém středisku v návrhu, použijeme jinou dřevinu, lepidlo a technicky funkčnější design 🙂

Maříž v Bráníku

Maříž

Minulý tip na výlet byl do přírody – na Ještěd. Dnes vás zvu dovnitř, ale taky to stojí za to! Chcete si s dětmi vytvořit hrníček, misku, konvičku a další podobné blbinky? Pak si domluvte návštěvu v bránické pobočce Keramika Maříž. Hrnek máte za chvilku, ale třeba konvička už je náročnější.

K tvoření si vyberete polotovar, do kterého vyškrábete něco (cokoliv) a pak to všemožně obarvíte. Zní to velmi jednoduše, ale méně trpělivým jedincům tuto činnost vřele nedoporučuji 😉. Barev je spousty a nástrojů také. Inspiraci můžete hledat v prodejně na autorských kouscích, ale nebuďte zklamáni, když se vám opisování úplně nezdaří. Ale co, všechno přeci nemusí být perfektní!

Až budete s výtvorem spokojeni, necháte ho obsluze a ti jej vypálí v peci. Trvá to cca 14 dní, tak kdybyste chtěli vytvořit dárek k vánocům, máte nejvyšší čas si domluvit termín, mají poměrně plno.

A když nebudete spokojeni se svým výtvorem, dáte si v kavárně uklidňující kafe a v prodejně si pak můžete z autorské keramiky Maříž něco koupit.

Holkii 2021-10

Holkii

Dnes více méně bez povídání :-). Myslím, že není potřeba!

Snad jen něco málo k použité technice, to by třeba mohlo někoho zajímat. Digitální fotoaparáty SONY A7IIIR, RX1R a Leica M9. Dvě analogové fotky byly pořízeny Nikonem FM2, objektiv Nikkor 2/85mm a byl použit film Kodak Portra ISO 800.

Vyfoceno na workshopech s Kateřina Janišová a Jiří Růžek.

Další podobné fotky budou sem tam přibývat 😉

Liberec a Ještěd

Ještěd

To jsem tak koukal do inzertního portálu a najednou vidím nutné příslušenství k mému grálu – Leica M9. Respektive někdo prodával tento fotoaparát včetně příslušenství, které by se mi líbilo. Jenže samostatně nechtěl prodat. Nu což, koupím někdy jindy… A asi za 14 dní se právě opěrka na palec a zvětšující očnice objevily na bazoši.

Nelenil jsem, domluvil se po telefonu na osobním předání a o víkendu vyrazil do Liberce. S autem jsem nebyl schopen se trefit do centra, tak zůstalo v nějaké uličce a do smluvené kavárny jsem došel pěšky. Jak to tak u mě bývá, s prodávajícím jsem se zakecal. Ono s podobně naladěným fotonadšencem je těžké se nerozpovídat.

Zvětšující očnice (1.4x a 1.25x) je skvělý vynález na dálkoměr, kde nemáte digitální hledáček s možností přiblížení. Slepounům umožňuje pořídit ostré fotografie i na nižší clonu, prostě paráda. No a vychtávka k lepšímu držení? Kus mosazi nahozené do sáněk blesku. Všem doporučuji!

Následovala malá procházka přes náměstí směrem k autu. Když už jsem v Liberci, chtěl jsem si něco pofotit. Napadla mě ZOO, ale dle zaparkovaných vozidel to byl blbý nápad. Tak “vyběhnu” Ještěd! Jel jsem na horní parkoviště, cestu jsem si prodloužil, protože zatáčky na druhou stranu od Liberce jsou skvělé. Jenže provoz už tak fajn nebyl. Takže zase nahoru a šup s károu na parkoviště.

A odtud hezky pěšky po relativně dost kamenité cestě až k vrcholu. Pár zastávek na cvaknutí podzimní krajinky se sluncem. Nahoře jsem nakoukl do vysílače a neodolal restauraci. Svíčková byla vynikající. Množství lidí ne. Nahoře ještě pár fotek a pak delší, zato však jednodušší cestou dolů. Byla zde k vidění mohyla letců a pak jsem to vzal přes Kamenná vrata. Úchvatné výhledy :-).

Liberec a Ještěd tedy vřele doporučuji, hezký výlet na odpoledne.

Vykládací stolek

Vykládací stolek

Na chatě milujeme sedět a vykládat si Pasiáns. Jde o velký relax. Jenže vykládací stolek, u kterého můj děda proseděl stovky a stovky hodin už dosloužil. Bylo tedy potřeba vytvořit nový, krásný, z masivu. Nezbytností byla přihrádka pod deskou stolu, kam se schovají karty a další důležitosti.

Volba padla na DUB, který mi tu ležel a jak jsem zjistil, tak se s ním perfektně pracuje. Rozhodně lépe než se smrkovými KVH hranoly, ze kterých jsme dělali pracovní stůl. Začali jsme deskou – pokrátit prkno, pak srovnat, protáhnout a jde se lepit. Používám americké lepidla Titebond, pokud se o nich chcete dozvědět více, najdete povídání na stránkách dovozce IGM.

S dubem se pracuje naprosto perfektně. A kdyby někoho zajímalo na čem řežu…, tak je to BOSCH GTS 10 XC.

Když deska proschla, odstranil jsem přebytečné lepidlo a vyfrézoval a vydlabal drážku pro bočnice přihrádky. Tak nějak jsem si to zbytečně zkomplikoval, ale sranda musí být. Další verze podobného stolku už bude decentně jiná, jednodušší, funkčnější. Přihrádka není z desky, ale z jednotlivých „žbrdlinek“.

Nohy jsou slepené ze dvou kusů dřeva, rovné, klasické. Jen protažené, zaoblené hrany ohraničovací frézkou a obroušené. Drží na kolíkách v bočnicích přihrádky a na zafrézovaném kovovém pásku.

S obroušením a finalizací OSMO čistým voskem mi pomohli děti. Stolek je parádní, vrže stejně jako ten starý a ke svému účelu bude sloužit jistě mnoho let.

Střelnice Čestlice

strelnice

BIT SERVIS spolu s partnery vyrazil do střelnice Čestlice trochu si vystřelit. Okusili jsme 5 zbraní včetně revolveru Magnum, což byl masakr. Jistě není od věci umět střelnou zbraň ovládat, je to fajn dovednost. Výklad školitelů byl perfektní a následný dohled 100%ní. Takže jsme všichni přežili.

Jediné co, nechtěli mě nechat fotit ze strany od terčů, hehe. I tak SONY RX1R posloužila naprosto precizně a výsledná dokumentace je parádní.

SQRCHL

Karman ghia

V sobotu 24.7. se na Náměstí starosty Pavla v Kladně konal osmý ročník SQRCHL Meetu. Vybraná auta zaplnila náměstí v dopoledních hodinách a my, normální autíčkáři, jsme se mohli přijet odpoledne pokochat.

A bylo čím, káry byly naprosto parádní a to naprosto všechny. My jsme se pokochali a pokecali jen krátce a zmizeli jsme vstříc novým zážitkům za volantem FK8.

Pracovní stůl

Pracovní stůl

Můj syn si usmyslel, že by rád nový pracovní stůl do pokoje. Velký a robustní. Ideální na umístění velkého monitoru, na modelařinu, aby se na něj vešla 3D tiskárna a spousty dalšího kreativního nepořádku :-).

Skončili jsme u rozměru 200×80 centimetrů a deska je necelých 5 cm tlustá.

Nejdřív jsme stůl vymysleli v hlavách, následně nakreslili na tabletu v software Shapr3D a pak šlo do tuhého, chtělo to přiložit ruce k dílu. Ještě předtím jsme projeli Youtube a zkoukli několik truhlářských videí.

Šup do dílny, pokosit KVH hranoly na patřičnou délku a po částech slepit desku. Pak jsme se vrhli na nohy, slepili 6 hranolů a vznikl polotovar nohy 10x12cm. Následně vyřezat a vydlabat na správných místech. Do desky jsme vyfrézovali žlábek a do něj umístili další profil.

Zkusmo jsme poskládali konstrukci, vyzkoušeli osadit desku. Vše sedělo plus-mínus jak mělo. Mladej se vrhl na kitování a broušení. Následoval napuštění voskem OSMO. Stůl se krásně probarvil a hurá s ním do pokoje. Nejdříve spodek, následně deska, sestavit, zalepit kolíky a je hotovo!

Je pro vás tento pracovní stůl velký? Koukněte na ten vykládací!